Země zaslíbená

Písmo často popisuje život víry jako cestu. Boží lid putoval pouští, vedený Boží věrností, aby nakonec vstoupil do země zaslíbené. Tento příběh se znovu a znovu odráží i v životě každého člověka: i naše srdce putuje mezi zkouškami, nadějí a Božími zaslíbeními. Tato modlitba je rozjímáním nad tím, že Bůh vede své děti trpělivě a věrně – a že země zaslíbená není jen místem na mapě, ale především plností života v jeho blízkosti, kterou jednou, jak doufáme, plně zakusíme v nebi.

Sejdeme se zase spolu
v té krajině záře
kterou jsi nám 
skrytě vléval
v douškách od oltáře

kopím cesta otevřená
k tvému srdci vede
úzká cesta těsně svírá
vchody tvého nebe

tolik toužím po tvé zemi
chci růst pod tvou vládou
spatřit ten kraj za branami
jsoucí tvojí chválou

tolik krásy, tolik zpěvu
tolik něhy, sílím
země zkoušky zůstává jen
krátkou letmou chvílí

rozlévám se, už jsem doma
v zemi zaslíbené
život věčný dáváš, Věčný
tobě narozené

víc než po té krásné zemi
toužím po Tobě
navěky v tvé lásce žiji
Bože pokoje

Neboj se po cestě úzké
až do konce jít
tolik nabereš sil na ní
brány otevřít

Sestoupil jsem, abych ho vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl ho z té země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem.

Oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské.