Volání pastýře

volání pastýře

Vrať se
         vrať se 
ovečko ztracená

Vrať se
        vrať se mi
ovečko má

Mám světlo do té tmy
a rány obvážu ti
na rukou ponesu tě
        na rukou ponesu tě
Vrať se mi, drahé dítě

Prameny bezedné
pro všechny vytryskají
ke stolu svolávají
         ke stolu svolávají
kdo hlad má
ať se nají

Hostina připravená
ostatní už jsou doma
Čekám i po setmění
         čekám i po setmění
na tebe, ovečko má

Vrať se
         vrať se 
ovečko ztracená

Vrať se
        vrať se mi
ovečko má

Půjdu až na konec
na konec světa
aby jsi poznala
jak jsi mi drahá

zaplatím za tebe
co si kdo řekne
jen se vrať, ovečko
vrať už se 
            ke mně

Hlas, který tě volá jménem

Co dělá dobrý pastýř? Hledá pro své ovce dobré paseky, kde neroste bolehlav ani jedovaté rostliny, ale šťavnatá tráva a voňavé byliny. Hledá místo, kde spolu s pastvou je i svěží potok v stínu stromů, kde nejsou skrytí hadi. Dobrý pastýř starostlivě sleduje každou svou ovečku, když onemocní, léčí je a ošetřuje jim rány. Takto to dělá dobrý Otec, který je na nebesích. Jeho láska je berlou, která nás shromažďuje, svým hlasem vede své děti bloudící po zemi, jeho pasekami je jeho Zákon, jeho ovčincem jsou nebesa.

Ale, jedna ovečka ho opouští. Jak velmi ji miluje, byla mladá, čistá. Pastýř jí chránil s takovou láskou a teď ho opouští. Po cestě přišel pokušitel. Nemá oblečenou jednoduchou košili, ale šaty tisíce barev. Nenosí kožený pás, ale pás ze zlata a voní opojnými vůněmi, které omamují. Jaký je falešný, prozpěvuje si a láká ovce k sobě. Devadesát devět ovcí na něj hledí a nepohne se, stá, ta nejmladší a nejdražší, vyskočí a zmizí za pokušitelem. Pastýř na ní volá, ale ona se nevrací. Aby se na svém útěku posilnila, ochutnává sůl, kterou pokušitel rozhazuje, ta jí proniká do útrob, rozpaluje jí a tak zvláštně pomate, že zatouží po hlubokých zelených vodách v temných lesích. Na cestě lesním močálem se zabořuje do bahna, propadává se do něj, vynořuje se a znovu padá. Cítí kolem krku slizké objetí plazů a žíznivě pije z nečistých vod.

Co mezitím dělá dobrý pastýř? Zavře do bezpečí své stádo a vydá se na cestu. Nezastaví se, dokud nenajde stopy své ztracené ovečky. Protože ona se nevrátí k němu, který i větru svěřil své volání, a tak jde za ní on sám. Už z dálky jí vidí, tak opilou, že ani necítí stesk po tváři, která jí tak miluje, ba se jí vysmívá. Žene se k ní a pláče sad stopami ovečky. Zbytky rouna- útržky duše, stopy krve- nejrozmanitější provinění, odpadky- důkazy její chlípnosti. Vidí ji, svou ovečku, provinilou, že zapadla, v příbytku druhého, tak velmi vinnou, že se neodváží na něj pohlédnout.

Našel jsem tě, má milovaná! Obráním tě, před kritikou druhých, tvůj hřích je pochovaný v mém srdci. Pojď, jsi zraněná? Ukaž mi svoje rány. Vím o nich, ale chci, abys mi je ukázala s tou důvěrou jako kdysi. Jaké jsou hluboké. Kdo ti je způsobil? Pokušitel, vím to, svými otrávenými nástroji zasahuje hluboké rány. Ubohá, oklamaná duše. Ale řekni mi, když ti odpustím, budeš mě zase milovat? Řekni mi, když ti otevřu svou náruč, vrhneš se do ní? Řekni mi, toužíš po skutečné lásce? Tak tedy pojď a povstaň k novému životu. Vrať se na svaté paseky. Pláčeš? Tvoje slzy spolu s mými smyjí stopy po tvém hříchu a já otevřu svou hruď a své žíly, aby jsem tě nakrmil, protože jsi vyčerpaná zlem, které tě spalovalo a řeknu ti: „Najez se a žij.“ Pojď, ať tě vezmu do náruče, půjdeme tak rychleji zpět. Na všechno z této hodiny zoufalství zapomeneš a tvých devadesát devět sester se bude radovat spolu se mnou z tvého návratu.