V potu tváře

Gn 3, 19-V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.

Lk 22, 44- Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji, jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

Jan 4, 34- Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“

Mt 25, 24- Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu a řekl: „Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.

Iz 50, 7- Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako by byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben.

Oz 14, 9- Jsem jako zelený cypřiš, ode mne budeš mít ovoce, které poneseš.

V potu své tváře jíme svůj chléb. I ty sám jsi přijal tento lidský úděl.

V krvavém potu své tváře jsi jedl chléb poslušnosti, pokrm, kterým je Otcova vůle a svůj kalich trpkosti jsi vypil až do dna.

Skutečně jsi sbíral tam, kde jsi nezasel, trní a hloží z polí našich hříchů a na tebe se shromáždilo to, co jsi nerozsypal – tíha všech našich vin.

Někteří ti přisuzují tvrdost, Tobě, dokonalé oběti. To jen své tváři jsi dal ztvrdnout v křemen a obstál jsi v hodině zkoušky.

Ale neodvrátil ses, nezavrhnul jsi.

Jak jsi pevný, neoblomný, jsi pravda sama, kdo půjde proti tobě, sám se rozdrtí a kdo staví na tobě, nebude zahanben.

Jsi jako zelený cypřiš, vznešený, pevný, stálezelený, směřující k nebi, poskytující stín, jsi naším životem, od tebe pochází naše ovoce.